Do světa vyrazili v minulých dnech rovněž i žáci 9. A. 
Ti zavítali do Adršpašsko-teplických skal. 
A jak jejich výlet vypadal, vám detailně popíše samotný jeho účastník Jirka Šašinka. 
Ti zavítali do Adršpašsko-teplických skal. A jak jejich výlet vypadal, vám detailně popíše samotný jeho účastník Jirka Šašinka. Výlet do kraje skalami opředeném začal kde jinde než na “nejkrásnějším místě statutárního města Brna” – hlavním nádraží. Tam jsme bez obtíží nasedli do vlaku směr Choceň a mimo jiné zakoupili unikátní slovenský ovčí sýr.
Celá cesta i se třemi přestupy proběhla v pořádku a celá třída dokonce i s učiteli slavnostně dorazila do cílové destinace, do kempu Bučnice nacházejícího se v bezprostřední blízkosti teplického skalního města. Na oběd jsme jako každý následující den šli do restaurace Pod Ozvěnou. Jídlo nezklamalo a všichni se najezení připravovali na procházku do nedalekého města Teplice nad Metují.
Rekognoskovali jsme městský terén, např. typický obchodní dům z 60. let, kostel, oba zámky (využívané jako domov důchodců a úřad) nebo zmrzlinárnu s překvapivě křesťanskými cenami.
Cesta zpět proběhla bez problémů, dokonce jsme pod dohledem učitelů mohli zdolat pár skalek a mohla proběhnout šišková válka.
V kempu až do večera probíhaly nejrůznější aktivity jako kolektivní hra fotbalu (i s učiteli), koupel v ledové Metuji, křest a ochutnávka sýru, hry nejrůznějšího druhu nebo poslouchání kvalitní hudby.
Ke spánku se všichni spokojeně uložili v rozmezí 10. hodiny večerní a půl druhé ráno.
Druhý den ráno bylo velmi čerstvo neboli hrozná zima, ale ani to nezabránilo odvážlivci otužovat se v řece.
V 8:18 jsme se vlakem přemístili do blízkosti města Police nad Metují, ve kterém jsme navštívili muzeum stavebnice Merkur a papírových modelů a dali jsme si snídani.
Poté jsme se vlakem vrátili zpět do Teplic, kde jsme si dali další vynikající oběd.
Následně jsme se vydali na samou perlu našeho zájezdu neboli do kaňonu teplických skal.
Nejdřív se nám zdálo podivné, že za přírodu se zde platí, ale po chvíli se začaly vyjevovat skalní útvary jako z nějakého fantastického příběhu.
Dobrovolníci vystoupali 300 schodů až na přírodní vyhlídku, která je ohromila svým nádherným výhledem.
Cesta pokračovala přímo do samotného kaňonu, který snad všechny ohromil svými scenériemi. Bohužel jsme se rozdělili na dvě skupiny: jednu, která si chtěla všechno vyfotit a prožít naplno, a druhou, která zvolila svižnější tempo.
Ze skal však všichni odešli jak nadšeni, tak hladoví. To byl hlavní důvod opětovné návštěvy restaurace.
Večer jsme sledovali MS v hokeji, hráli Člověče Nehněvaj Sa a BANG.
Všichni šli spát a spali až do rána.
Ráno jsme se sbalili, vyklidili chatky a šli na vlak. Po čtyřech hodinách jsme i přes komplikace s místenkami dorazili na Hlavák a rozprchli jsme se do našich domovů.
