Žákům 9. třídy byly po absolvování vzdělávacího projektu ve škole a po exkurzi v Osvětimi položeny dvě otázky:

1. Proč je důležitý náš projekt Holocaust? Co vám přinesl? Je něco, co byste vyzdvihli nebo naopak vytkli?
2. Jaké máte pocity po návštěvě Osvětimi? Je dobré vidět to na vlastní oči? Vezmete tam někdy vaše děti?

Pocity a zamyšlení psali deváťáci druhý den po návštěvě Osvětimi na konci závěrečné lekce první části projektu. Tuto část projektu jsme uzavřeli přečtením si nacistické čítanky, kterou měly povinně malé německé děti ve školách, aby se nenávist vůči židům ještě více prohloubila již od dětských let, a dále prací s tímto textem, jeho analýzou. Následovalo video Osvobození Osvětimi, nikomu z nás se poté ani nechtělo moc hovořit. Žáci napsali v této hodině svůj názor na celý projekt, požádala jsem je, aby zkusili zachytit v pár větách vlastní pocity, na tabuli jsem jim napsala výše napsané otázky. Žáci pracovali tiše a soustředěně více než patnáct minut, bylo vidět, že o tom opravdu přemýšlí. Nejvíce dojemné a silné bylo, že opět nikdo nemluvil, každý se soustředil a věnoval čas zamyšlení. Za to moc děkuji.

Názory žáků:

1. Projekt má ukázat lidem hrůzy, které se staly, aby se z toho lidé poučili a už se to nikdy neopakovalo.
2. Bylo to pro mě zvláštní chodit po místě, kde lidé vlastně umírali. Vidět všechny ty fotky a věci bylo trochu i nechutné, ale myslím, že je dobře, že jsme to viděli. Výklad toho byl hodně podrobný, takže hodně k zamyšlení.

1. Projekt a návštěva Osvětimi je důležitá, abychom viděli, co hrozného se dělo, a aby se to neopakovalo. Když vidíte místo, kde se to odehrávalo, tak vás ani nenapadne zažít nebo dělat podobnou věc. Celý koncentrační tábor je nehumánní a nelidský a každý člověk by ho měl vidět, aby si uvědomil, co už se nemá nikdy opakovat.
2. Můj osobní pocit je takový, že už nikdy by se taková věc neměla opakovat, je to nelidské. Proč zabíjet svoje „bratry a sestry"? Všichni jsme si rovni.

1. Projekt je proto, abychom věděli, jak to tam probíhalo a jak se lidé měli, co museli zažít, kvůli čemu umírali a kvůli čemu se tam dostali.
2. Bylo to zajímavé a smutné, protože na tom místě zahynulo moc lidí a my jsme viděli, co podstoupili, co jim udělali...

1. Projekt je proto, abychom se poučili z chyb našich předků a neopakovaly se takovéto děsivé a strašné věci.
2. Bylo dobré, že jsme jeli i do Březinky, i když byla dost zima, alespoň jsme se dokázali lépe vcítit do situace zde uvězněných lidí.

1. Projekt Holocaust a návštěva Osvětimi jsou připomínkou pro nás, abychom tuto událost už v dějinách lidstva neopakovali.
2. Neumím si představit, jak to bylo v té době. Byl to určitě nezapomenutelný zážitek. Děkuji vám, že jste mi umožnili toto zažít.

1. Projekt je, aby se historie už neopakovala v tomto nejhorším.
2. Mně se to líbilo (jakože jsem ráda, že jsem tam byla) a taky mě to dost dojalo. Jenom bych možná jela na začátku listopadu, kdy je chladno, ale není tuhá zima. Já osobně jsem nemohla přestat brečet v první části a poté jsem se rozbrečela i v druhé části. Osobně jsem cítila, že tam něco z těch časů zůstalo i pocitově.

1. Mnohem víc jsem si všechno uvědomila a zažít to na vlastní kůži, stát na těch místech můj názor velmi změnilo a myslím si, že je velmi důležité si tyto věci připomínat, jelikož, jak řekla i paní průvodkyně, by se mohly opakovat.
2. Bylo to pro mě velmi citově náročné, velmi smutné až depresivní, ale jsem ráda, že jsem si všechny ty věci opravdu uvědomila a už všechno opravdu chápu. Jelikož koukat z bezpečí domova na dokument je úplně něco jiného, než tam opravdu stát a všechno vidět na vlastní oči. Tehdejší doba a chování některých lidí bylo tak otřesné, že to ve mně vzbudilo velký respekt.

1. Projekt Holocaust je dobrý v tom, že děti zjistí, co zažívali lidé v minulosti. Vidět, co se dělo v Osvětimi na vlastní oči, je lepší, než se dívat na obrázky a povídat si jen o tom, protože nikdo si neumí představit, co se tam dělo.
2. Jsem ráda, že jsme to navštívili, protože vidět to na vlastní oči je lepší. Až budu mít časem děti, chci je tam vzít, aby věděly, jak se mají teď dobře.

1. Projekt je proto, abychom se dověděli o tom, co se dělo a jak to doopravdy bylo. Před zájezdem do Osvětimi jsem si nedokázal představit ani to měřítko, ani to množství, jak se židi a ostatní menšiny zabíjeli a co se jim provádělo. Netušil jsem, jak moc hrozné to bylo.
2. Když jsme se blíž dozvěděli o tom, co se tam dělo, nemohl jsem tomu uvěřit. A pořád nemůžu. Nechápu, jak lidi mohli být tak zlí, a nemůžu uvěřit, že lidi mohli být tak nenávistní a že tohle prováděli. Když nám paní průvodkyně řekla, že vlastně stojíme v jednom velkém pohřebišti, tak mi z toho bylo opravdu špatně. Celé mi to přišlo tak zlé a nenávistné a špatné, že jsem tomu nedokázal uvěřit. Jediné, co mi na zájezdu vadilo, bylo, že jsme si procházeli ty menší okruhy a neviděli toho víc. (Okruh byl tříhodinový, ale jsou i šestihodinové, což jsem vzhledem k emoční i fyzické náročnosti nevolila. - pozn. uč.)

1. Projekt je, protože bychom měli vědět, co se stalo, abychom tomu v budoucnu předešli.
2. Bylo to super, až na tu zimu.

1. Podle mě je dobře, aby děti v našem věku věděly, co se tehdy dělo, ale zase je něco jiného si o tom říkat a pak navštívit to místo, kde zemřelo tolik lidí. A tady tahle místa by se měla zachovat, aby vzpomínka na tu hrůzu přetrvala a nikdy se neopakovala.
2. Moje pocity jsou takové, že jsem rád, že žijeme v téhle době a nemusíme tu hrůzu zažívat.

1. + 2. Podle mě byl projekt a zájezd super, protože jsem se dozvěděl spoustu věcí, ale není to zrovna hezké místo. Podle mě by se tam měli jít podívat lidi, aby věděli, co se stalo za hrůzy v minulosti. Myslím si, že by se tam lidé měli jezdit dívat a dozvídat se o holocaustu.

1. Poučíme se a zapamatujeme si, že se tahle historie nesmí opakovat. Upřímně jsem poté dlouhou dobu přemýšlel, jaké by byly důsledky toho, kdyby to někdo udělal zase.
2. Bylo to hodně depresivní, určitě na to nikdy nezapomenu. Byla tam taky velká zima, i když jsem měl na sobě asi tři vrstvy oblečení a nebyla ještě ani zima (jako myslím roční období), tak si nedokážu představit, jak to někteří lidi zvládli.

1. Celkový projekt je velmi důležitý, protože spousta našich vrstevníků si neuvědomuje, ani si nedokáže představit, co za zvěrstva tahle „elegantně organizovaná jatka" napáchala. Nedokážu ani zpracovat, jak je v této době možné, že někdo vědomě popírá holocaust, či souhlasí se zvrácenou ideologií někdejších vůdců. Navíc si musíme připomínat, co se tehdy stalo, aby se tahle zrůdnost neopakovala.
2. Celé to místo na mě velmi silně zapůsobilo. Již před vstupem jsem pocítila mírnou nervozitu, ale při procházení těmi stejnými místy to na mě celé maximálně dolehlo. Slyšet ty skutečné příběhy, dívat se do oči lidem z obrazů pověšených na zdi, jejichž oči již při fotografování vypadaly vyhasnutě a zlomeně, bylo tak srdcedrásající a zdrcující. Při celé prohlídce ve mně žhnul plamen, který zuřil kvůli bezpráví a vystupňované nenávisti vůči nevinným.

1. Projekt a návštěva Osvětimi jsou důležité, protože kdyby nic takového nebylo, byli bychom neinformovaní a bez pořádného názoru na téma holocaustu. Projekt nám dá menší obrázek ohledně tohoto tématu a návštěva nám náš obrázek doplní do poslední tečky.
2. Jsem ráda, že jsem se mohla účastnit projektu a návštěvy Osvětimi. Mohla jsem se dozvědět mnoho nových informací, díky kterým jsem si mohla udělat pořádný názor na toto téma. Návštěva Osvětimi byla smutná, hrozivá, ale pravdivá. Dokázala jsem si na místě aspoň trochu představit ty kruté situace, až jsem pak už nedokázala zadržovat své emoce.

1. Projekt byl důležitý, abychom si uvědomili, jaké to bylo pro lidi, kteří si to prožili, a to nejen z článků a filmů. Jedině až budete opravdu stát na tom místě, kde se tohle všechno dělo, tak to na vás dolehne a budete schopní se do osudů těch lidí vcítit.
2. Když jsme tam se třídou stáli, bylo to pro všechny psychicky těžké. Každého to rozbrečelo, anebo alespoň měl slzy v očích. Jsem ráda, že jsme tam šli, protože z učebnic bychom to tak neprocítili.

1. Je důležitý, abychom do budoucna mohli zabránit něčemu podobnému a abychom věděli, že svět může být takhle krutý a nespravedlivý. Proto musíme vědět, že tohle se nesmí opakovat.
2. Projekt se mi líbil, byl dobrý, jsem rád, že už je to za mnou a jsem se dozvěděl takové věci.

1. Lidé zapomínají a neváží si svobody, kterou máme. Mnohdy si neváží ani života. Proto si myslím, že vám návštěva koncentračního a vyhlazovacího tábora otevře oči. Pokud řešíte nějaký problém a pak uvidíte fotografie těch lidí, co zahynuli, protože „představovali" problém pro Němce, váš problém bude malicherný.
2. Bylo to smutné, depresivní, ale samozřejmě si myslím, že by to měl vidět každý i přes to, že se tam hodně brečí.

1. Protože potřebujeme znát naši minulost...

Závěr měsíce října přinesl žákům, jejich rodičům, učitelům i přátelům Tyršovy základní školy na Kuldové úžasné zážitky, na které jistě jen tak nezapomenou.
Ve čtvrtek 25.10. mohli žáci ihned po příchodu do budovy potkávat své učitele v šatech a oblecích jako vystřižených z 20. let. Dopoledním vyučováním připomínajícím naše dějiny začaly oslavy 100. výročí založení naší republiky. Hlavní program se konal odpoledne před školou u památné lípy, kterou 28. října 1968 vysadili žáci a učitelé školy k 50. výročí vzniku Československa. Tato lípa byla letos zařazena mezi stromy svobody a díky podpoře rodičů, zřizovatele a veřejné sbírce mohla být veřejně ošetřena a také odhalena pamětní deska. U lípy před shromážděnými rodiči, žáky, učiteli a řadou kolemjdoucích promluvila paní ředitelka M. Jedličková a připomněla, že oslavujeme nejen 50. výročí zasazení lípy a 100. výročí republiky, ale v letošním roce gradují i oslavy 85. výročí založení naší školy. Velmi důstojně a dojemně promluvil pamětník pan J. Kouřil, který zde v roce 1940 nastoupil jako učitel na Tyršově škole pokusné. Zavzpomínal na způsob tehdejší výuky i na to, že tato reformní škola vždy byla průkopníkem nových metod a zároveň pevně spolupracovala s rodiči, kteří školu ochotně podporovali. Obřadu odhalení pamětní desky přihlížely i p. Karásková a Ševčíková - dcery zdejšího školníka, které ve škole vyrůstaly až do doby, kdy je z budovy vysídlilo gestapo. Po společném zpěvu hymny a slavnostním přestřižení pásky byli všichni přítomní pozváni do nově zrekonstruované budovy. Na školním dvoře je uvítaly básně mapující 100 let existence republiky, každý mohl zanechat svou vzpomínku na časové ose, v sále vyzdobeném žákovskými pracemi z hodin dějepisu a výtvarné výchovy, na nichž děti ztvárnily československou historii a osobnosti 1918 - 2018, si mohli pochutnat na moravských koláčcích a lipovém čaji. Že propojení rodiny a školy funguje na Kuldovce naprosto skvěle, dokládal dar maminky našeho žáka - nádherný dort k 85. výročí, a také vystoupení Spolku elegantních dam, které osvěžily celou akci zatančením charlestonu.
V pátek 26.10. pokračovaly oslavy shromážděním všech žáků na školním dvoře, odkud bylo vypuštěno 100 barevných balónků s pamětními cedulkami. Následně se žáci vydali na putování po Židenicích, kde pro ně na 10 památných místech byly připraveny úkoly a šifry, po jejichž vyluštění se děti dověděly mnohé ze života našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a společně složily velké puzzle - náš státní znak z roku 1918.
Velké poděkování patří p. uč. L. Menšíkové a p. uč. Krajčirovičovi, kteří s nadšením sobě vlastním tyto krásné dva dny plné zážitků naplánovali.