Každý rok se žáci naší školy zúčastňují plaveckých závodů, které se konají na ZŠ Jasanová. Letos probíhala dvě kola: 15. ledna pro 3. třídy a 29. ledna pro 4. a 5. třídy. Vyvrcholením závodů byla štafeta. Ze třetí třídy se zúčastnila Melisa Kadashová, Emma Jaďurová, Magdalena Vaněrková, Štěpán Spurný a Lukáš Zemčík. Za páté třídy bojovali Veronika Nekulová (5.B), Jakub Samohýl (5.B),Anna Dvořáčková (5.A), Tomáš Fried (5.A), Štěpán Šarapatka (4.B) a Evelina Trnková (4.A). Všichni závodníci si vedli výborně a od stupínkových vítězů je dělilo jen několik málo sekund. Všem se závod líbil, což dokazují fotografie. 

1:
Projektový den se mi líbil, bylo dobré, že jsme si mohli vyzkoušet některé z věcí, které lidé v té době museli zvládnout, např. jak jsme se museli namačkat do malého prostoru, jako oni byli ve vagónu. Také bylo zajímavé, jak jsme chodili po městě a hledali různá místa, ve kterých židé žili a později byli převezeni do koncentračních táborů.
Představit si, jak v Osvětimi žili lidé a kolika lidem patřily boty, kufry nebo dvě tuny vlasů, to bylo mnohem horší. Nejhorší pro mě byly jejich osobní věci, plynové komory a pece. Bylo hrozné vidět ty pece naživo a představit si, jak tam dávali lidi, že to tak skutečně bylo a že to není vymyšlené. Úplně nejhorší bylo, že tam byl někdo z mojí rodiny. V Osvětimi zemřeli tři bratři mého pradědečka v plynové komoře. A moje prababička byla taky v táboře, pravděpodobně v Březince, ale utekla, už nevíme, jak to přesně bylo.

2:
Projektový den mě bavil, líbilo se mi, jak to bylo připravené, jak jsme si zkoušeli kliky s plnými batohy věcí a nošení kýble s vodou nad hlavami. Myslela jsem si, že budeme venku, ale ve škole to bylo taky zajímavé - dokument a aktivita o Eichmannovi.
V Osvětimi to bylo zajímavé. Nemůžu říct, že se mi to líbilo nebo nelíbilo, prostě to byl zážitek. Nejvíc na mě zapůsobily jejich osobní věci a vlasy.

3:
Projekt se mi líbil (jak aktivity, tak forma), dozvěděl jsem se nové informace. Myslím si, že je důležité, že jsme si o tom tolik řekli.
Zájezd byl zajímavý, bylo to však hodně smutné a depresivní. Měli jsme dobrého průvodce. Je důležité se tam jet podívat.

4:
Projektový den se mi líbil, líbilo se mi, jak jsme si museli sbalit věci, posílat vodu ve „vlaku", vážit batohy. Osvětim byla velmi zajímavá. Když jsem si ale uvědomila, že a tom místě, kde jsem stála, bylo zabito tolik lidí, tak mi bylo tak zvláštně, špatně a do breku.

5:
Zájezd se mi líbil, protože jsem se toho dost dozvěděla, a myslím si, že by se to mělo alespoň jednou za život vidět, aby se tahle katastrofa už neopakovala. Velmi se mi líbil projev našeho průvodce. Zaujaly mě věci, které po židech zůstaly, např. vlasy. Zamýšlela jsem se nad tím, jak to probíhalo a jak se ti lidé cítili, nikdy nevěděli, že svoje manželky, děti, rodiče vidí naposled. Líbilo se mi na projektu, že nám ukázali, jak to přibližně probíhalo, byl to nejlepší projektový den. Jsem ráda, že jsem viděla Osvětim, doufám tedy, že naposled v životě. Je to velmi smutné téma a je potřeba, abychom nezapomněli.
6:
Za mě to byl asi nejlepší projektový den. Mohli jsme si vyzkoušet, jaké to bylo v transportech pro židy. Nelíbilo se mi, jak nám paní učitelka roztrhala naše práce.
Výlet do Polska byl povedený, cesta tam i zpět byla příjemná. Osvětim 1 byla více depresivní a emocionální než Březinka, protože po Březince nic moc nezbylo. Nejvíce smutné mi přišly jejich osobní věci, hlavně věci malých dětí. Nejhorší v Březince byly postele v ženském táboře, kde jsme byli.

7:
Osvětim byla velice zajímavá, byla tam přesně taková atmosféra, jako bývá ve všech filmech nebo dokumentech. Bylo to smutné, tiché a pusté místo a byla tam hrozná zima. Působilo to smutně, až děsivě. Nedává mi smysl, jak mohli lidé v takové zimě přežít.

8:
Byl to dobrý nápad uvést nás do děje tím, že jsme dělali to, co židé, i když to měli asi tisíckrát horší než my v úterý. Stížila bych podmínky při tom balení a ve vlaku. Nečekala jsem, že nám budete trhat naše plakáty. Kvůli hodně lidem pro mě nebyla Osvětim tak smutná, jako kdybych tam byla sama.

9:
Bylo to super, mělo to hlavu a patu. Jak jsme se rozdělili do skupin a prožívali transport, tak nás to hodilo do děje. Pátrání venku bylo taky moc dobré.
Myslím si, že kdyby tam bylo míň lidí, tak to prožijeme víc. Průvodce mluvil pohodovou češtinou. Když jsem se vcítil do těch lidí, co byli zavření v Osvětimi, tak mi běhal mráz po zádech.

10:
Přišlo mi docela drsný, když nám roztrhali plakáty a přitom nám říkali, co všechno židé nemohli. Pak se mi líbilo, jak jsme venku museli hledat a jak jsme byli nacpaní "ve vagónu"a museli jsme přendávat kýbl s vodou na druhou stranu. Když jsme pak šli do města, moje skupina to moc nedávala. Byl to asi nejlepší projekťák.
Osvětim byla taky moc zajímavá. Ten koncentrační tábor mi ještě více přiblížil, jak to tam vypadalo v jakých podmínkách museli lidé žít. Působil oto depresivně a smutně, a když si uvědomím, že to není zase tak dávno, tak je to drsný, že se lidé něčeho takového vůbec dopustili. Nejvíc na mě zapůsobila Březinka, dům s mnoha postelemi, ta dlouhá cesta na smrt.

V úterý 5.11. se v naší třídě 5. B uskutečnila beseda s nevidomou Petrou Bezákovou, která s sebou přivedla i svého psa Marvela. Žáci se dověděli mnoho  zajímavosti o životě nevidomých lidí a o způsobu výcviku psů. Páťáci byli tak zvídaví a kladli spoustu užitečných otázek, že jsme se domluvili s paní Bezákovou na druhém jarním setkání s ukázkou výcviku Marvela v terénu.

Už teď se všichni těšíme!

Můžete se podívat na fotografie ve fotogalerii.